Keep calm and dream on!: Už jsme tu měsíc!

Ahojte,

první měsíc máme pomalu za sebou a já se zaboha nemohla dokopat k sepsání nějakého článku... Ale už!

Minulý týden bylo ještě jakž takž slunečno, jak můžete vidět na fotce, ovšem před pár dny k nám z Kanárských ostrovů dorazila nějaká mrcha, prý že bouře, tak poslední týden na střídačku prší, svítí, prší, svítí...
Nedá se říci, že je zima, průměrně je kolem těch 16-18°C, sem tam i více, když se zrovna ta žlutá věc na nebi rozhodne ukázat... Ale ty bouřky - když začne pršet a nedejbože zafouká i vítr, deštník nemá šanci :D
Pravidelně potom potkáváme mrtvé deštníky poházené podél chodníků, polámané jako blázen...
Jestli do několika dnů tahle Sodoma Gomora neskončí, už vážně uvažuji o koupi holinek. A možná i pláštěnky. Anebo neoprenu, pro jistotu :D
A samozřejmě, protože prší, jsme všechny a všichni líní jako lemry, tím pádem dnes, v neděli, nejdeme NIKAM! Teda, no.. Jdeme ještě na večeři, ale to se nepočítá žejo :P
Chtěly jsme si jít s Anet protáhnout hrb, ale při představě, že se v tomhle sajrajtu táhneme 30 minut pěšky městem, jsme se rozhodly, že raději zůstaneme v kruhu skoro-rodinném, tedy doma.
Chtěla jsem také nafotit jak to tu vypadá když prší, pro představu, ale jak už jsem se zmínila, odmítám vytáhnout paty z bytu. Tak alespoň pár fotek z balkonu :P

Ani na balkon se mi nechtělo :D

Ale nakonec jsme přeci jen vylezla...

A pak zase zalezla. A udělala, ehm, uměleckou fotku :D

Jako důkaz o častém střídání slunka s deštěm jsem ze svého balkonu fotila znovu,
zhruba hodinu poté, co vznikly fotky předchozí :D

A pak se v tom vyznej... :D

Minulý týden jsme se konečně vydaly prozkoumat Huelvu. Bylo by směšné znát okolní města (a státy), a neznat zrovna to jedno, ve kterém žijeme... Nemáme ještě prozkoumané vše, samozřejmě, ale snažíme se, máme na to další 4 měsíce :)

Vyrazily jsme tedy, společně s naší spolubydlící Tanjou, do přístavu. (A naštěstí jsme to stihly den či dva předtím než tu začal český podzim :D)
Je to sice na druhé straně města, ale Huelva není zas tak veliká, aby se tam nedalo dojít po svých. Je to značně průmyslové město, proto se nelze divit, že využívá přístav spíše pro těžbu a zpracování všeho možného než pro dovolenkování a turistické atrakce. K tomu tu mají pláže, že :)

Když jsem se snažil,a před odjezdem a za pomoci strýčka Googla, najít fotky z tohoto města, téměř pokaždé mi vyskočila fotka zvláštního mostu nikam, spíše tedy mola, a i tam jsme se vydali :)

Dále se mi moc se mi líbí místní restaurace, přímo v přístavu. Na procházce jsme byly v nedělí, tuším, a právě tehdy byla tato restaurace byla plná rodin s dětmi. V Čechách není moc zvykem vídat rodiny s malými dětmi (2-3 roky) v restauracích či v kavárnách, možná i díky přístupu personálu v našich stravovacích zařízeních, možná díky přístupu české společnosti obecně. V Čechách jsou všechny děti otravní haranti a všichni by měli radši mlčet a sedět u stolu a dospělácky čekat, než se vážení rodičové dají kávu a cigaretu. Tady je to jinak. Ano, rodiče sice seděli u stolu a bavili se, ale od dětí to nikdo neočekával, lítali kolem stolů hráli si, jezdili na bruslích a bůhví na čem všem. Jako normální děti. Světe div se. (A o tom jak jsou tu děti fešák voháknutí jednou napíše Anet na svém blogu ;))

Během posledních čtyř týdnů se toho odehrálo hodně, určitě všechno stojí za zmínku, kolikrát i za článek, ale stále je tu co dělat, tak se nemůžu dokopat k tomu si sednou a psát a psát.. Tak teď už jen několik náhodných fotek z minulých týdnů a třeba se zase někdy dokopu k tomu něco přidat :)