Die Mallorca I. část

Ahojte přátelé,

po menší odmlce jsme zase tu!
Před dvěma týdny, hned poté, co jsme poslaly naše kočičky zpátky expres domů, jsme se vydaly prozkoumat Baleárské ostrovy, konkrétně Mallorcu.
Celý výlet bylo jedno velké žůžo dobrodrůžo :D

(Články budou dva a asi i o něco delší, tak se v klidu usaďte a příjemné čtení:)

Ve středu jsme se tedy vydaly do Seville, kde je nejbližší letiště. Vyrazily jsme s dostatečným předstihem, přeci jen už tak nějak známe zdejší "časový posun" :D

Odlet jsme měly v 19.45 s tím, že gate uzavíraly v 19.15. 

Do Seville jsme dorazily něco po půl čtvrté a jelikož jsme měly dostatek času a byla zrovna středa, zašly jsme si do místní restaurace (100 Montaditos). Každou středu a neděli zde totiž probíhá akce, že veškeré bagetky (montaditos) a hranolky a spousta různých ptákovin vyjde na 1€, tudíž za pěknou večeři utratíte zhruba 5€, což není tak úplně špatné že? :D

Ilustrační foto, z jedné z prvních večeří v této restauraci. (od Anet z instagramu)

Takže pěkně nacpané, že bychom tedy už mohly pomalu vyrazit. Autobus na letiště nám zrovna ujel před nosem, klasika, tak že teda ten další. Cesta z nádraží na letiště VŠEM naším návštěvám trvala kolem 35 minut, takže jsme stále byly v klidu, jelikož do odletu zbývala hodina a půl. JENŽE...

Než dorazil další autobus uběhlo 25 minut. Zbývá stále 1h 5min. 

Pak všichni nastoupili a ten křáp se rozjel. Zbývá 1h.

První zastávka. Zbývá 55 min.

Druhá třetí, čtvrtá.. Pomalu to začíná být nepříjemné, pořád někde stavíme

a letiště stále v nedohlednu. 30 min do uzavření brány.

"Hele to už určitě bude letiště, v pohodě, stíháme." Ups, to bylo vlakové nádraží. 25 minut.

Anet začíná panikařit, já dělám ramena, to přece dáme úplně v pohodě.

A hle, jsme na dálnici. Paráda, letadla tu lítají ale kde nic tu nic. 20 minut.

Najednou stavíme a všichni si berou kufry - jupí konečně letiště! Jenže co teď? 15 minut.

Tak jako splašené běžíme k check-inu, jen tak pro jistotu, jelikož jen s příručním zavazadlem jsme ještě ani jedna neletěla. Milý pán nás tedy pošle rovnou dovnitř, nemáme co odbavovat, pro jistotu ale své kufry zvážíme. Vše OK. 10 minut do uzavření brány.

Běžíme tedy na bezpečnostní kontrolu. SAKRA. Fronta jak ránou Kauflandu.

To nemůžeme stihnout! Stojí tu tak 60 lidí.

Oukej, předbíháme. Nedá se svítit.

S naším zoufalým "Sorry, we are late for our flight!" podbíháme veškeré pásy a strkáme do lidí kolem sebe. Naneštěstí jsem chytla špatně mířenou střelu a mé čelo dostává přímý zásah loketním kloubem od jednoho z cestujících. Křičím "sorry" a ani nevím, že se ptal jestli jsme v pořádku.

Konečně se dostáváme k bezpečnostní kontrole. Teď se jenom modlím, abych tentokrát nepípala,

jak mám ve zvyku. Zbývá 6 minut.

Možná kvůli naším výrazům (naštvaným a zoufalým...) vše proběhlo hladce.

Teď jenom najít GATE 11.

SAKRA, Gate 1 je hned za bezp. kontrolou, čili...

Ano, 11 je až na konci haly - POSLEDNÍ. . 3 minuty do zavření brány.

I rozběhly jsme se - a doteď mi z toho není úplně hej :D Jak splašené jsme utíkaly s tím příručním kufrem na kolečkách (který jako bonus v mém případě vydává naprosto šílené zvuky), v keckách a balerínách přes celou halu, lidi se za námi otáčeli, klepali si na čelo a nejspíš jsme je dost pobavily při tom čekání.

No nebudu to prodlužovat, jen tak tak, s jednou minutou k dobru jsme doběhly k bráně, kde milé španělské letuška nenapadlo nic lepšího než nám zkoušet kufříky, jestli se vejdou do těch jejich vynálezů - no říct nám v tu chvíli někdo, že náš kufr je moc velký/malý/těžký/lehký tak to letadlo asi unesu nebo nevím... 

Ale nějak se nám je tam povedlo vecpat a o pár minut později už jsme seděli spolu s dalšími 50 upocenými lidmi v letadle a vyrážely na Mallorcu!

Uff...

Naštěstí tohle bylo poslední velké a nepříjemné vzrůšo, co nás potkalo. Zbytek dovolené proběhl, zaplaťpánbůh, v pořádku.

Po přistání jsme byly lehce překvapené, jak je možné že "u nás" jsou už na férovku plážové teploty a na Baleárech taková zima (všem co toto čtou z ČR se velice omlouvám, ale v místních poměrech pojem "zima" značí teplotu okolo 20°C), budiž, předpověď jsme znaly, vedro jsme nečekaly,ale na kraťasy to nebylo. Chytly jsme tedy poslední autobus a jely do hotelu. 

Kde na nás čekalo skvělé překvapení, poté co nás pán ubytoval  tak nám oznámil, že snídaně je od půl deváté. Jako správně Češky jsme to odkývaly i když jsme při rezervaci vědomě nezaškrtly políčko "snídaně" protože za to byl příplatek, že :D. Ale což. Hloupý kdo dává.. Znáte to ne :D

Takže konečně na pokoji, unavené natolik že jsme zapluly a do rána nevěděly o světě. 

Náš pokojíček! Hotel Leblon v Arenalu (Palma de Mallorca) mohu jen doporučit!

Ráno nás přivítalo moře hned po probuzení, a to z balkonu.

Táááám vzadu přece! :D

Vyrazily jsme tedy prozkoumat okolí hotelu, Arenal, a zjistit trošku něco víc o tomhle místě.

Jeden z nejdůležitějších faktů, kterého jsme si stačily všimnout během prvních deseti minut. 

Mallorca je Malé Německo!

Ne, že bych proti němu něco měla, ve finále je mi stejně putna jako ostatní národy a národnosti, 

ale čeho je moc, toho je příliš. Horko-těžko si zvykáme na to, že Andalusie je tak trochu stát ve státě a nikdo tu nemluví anglicky, Ano. Jsme ve Španělsku, něco na tom bude.

Ale že přijedeme na Mallorcu a budeme všude Willkomen. Že na každém rohu si budeme moci koupit Bratwurst nebo Schnitzel. To nás překvapilo. Ano, je všeobecně známo, že Mallorca je rájem pro Němce, asi jako Chorvatsko pro Čechy, ale teda takové davy...

No, nenechaly jsme se rozhodit a vyrazily. Nebylo tedy uplně slunečno, skoro vůbec :D, ale na procházku úplně akorát, a pláže prázdné, takže ideál pro foťáky :D

Arenal je opravdu spíše letovisko, než součást Palmy, jsou zde takové ty obchůdky s ptákovinami do vody, pantoflemi, krémy a suvenýry. Spousta výkrmen v různých stylech - čínská, turecká, italská, německá (divný co?) a i španělská se tu našla. Určitě i spousta dalšího. 

Popravdě si tu ale dovolenou nedokážu představit. Když totiž porovnám kolik hotelů a apartmánů tu na zhruba 4 km je a jak jsou velké pláže (je vidět na fotkách).. Tak bych tu plnou sezónu vidět nechtěla. To musí být jak na čínském koupališti. Navíc Mallorca je jeden velký šutr, což bude vidět v druhé polovině článku, a veškerý písek je navezený.. Nevím, nějak pro mě tento ostrov - jako prázdninové letovisko - ztrácí půvab. Rozhodně stojí za vidění, o tom žádná, ale červenec a srpen bych si radši nechala ujít.

Po lehké procházce jsme tedy sedly na autobus a vyrazily do centra Palma de Mallorca, 

které bylo již o dost zajímavější. 

Je jich všude čím dál víc a mě to nepřestává udivovat :D

 Směrem od náměstí ke katedrále jsme šli uličkou plnou stánků s čerstvými květinami.. Tak jsem se zamyslely, kolik že to máme v Ústí květinářství a jak často obecně v Čechách kupujeme/dostáváme květiny... Každopádně, až na to že pro mě, jako alergika, to byla vyloženě stezka odvahy to tu nádherně vonělo a rozhodně to tu nádherně vypadalo! Nejen prázdná betonová džungle se stánky s ptákovinami.

A další věc - takhle by měla vypadat všechna nákupní centra. Žádný OD květ. Žádné OC Forum, pěkné a stylové to má býti. A že nikdo nechce horní patra. Kein Problem. Udělej z toho zároveň i hotel :)

Úžasná, skvělá, nádherná La Seu Cathedral.. Dost možná špatně vyfocené, ve špatném úhlu i světle, ale zvídavý čtenář zná Anetky blog, případně Strýček Gůgl ví všechno ostatní. 

Zahrady  - tuším že patřily stále ke katedrále

Trošku umělecké fotografie :D

A jako dezert - jeden větrník :D

Mořská pana a lá Ninja

Je libo Perly von Mallorca?

Jsou všude, snad na každém mostě, určitě v každé zemi. Nepřestanou se mi líbit.

Obrácený kostel. Jsme mu chtěla trochu pomoc.  Postavil se na hlavu a že prej ne. No tak ne.

Neodolala jsem :D

A to je pravda! 

Anet si vyhlídla práci, kdyby ji náhodou ta angličtina přestala bavit.
 Jen by asi musela přihodit trošku i němčinu, nicht wahr? 

Málem mě to sežralo zaživa, ale vkročila jsem do kostela, vyfotila a rychle utíkala pryč.
V minulém životě jsme musela být teda pěkný číslo... :D

Na zmrzlinu není nikdy moc zima :)

To by se bruslilo, mít u cyklostezky hned moře :P

Kuk :)

Prázdné pláže - parádička :)

Po této výpravě jsme se již vrátily do hotelu a byly rády, že byly rády :D Původně jsme to z Palmy do Arenalu chtěly vzít procházkou, ale 8 km se nám po celodenním courání opravdu jíti nechtělo. Takže jsme čaply první autobus a hurá "dom". 

Ještě jedno překvapení nás čekalo vlastně... Jen tak si postáváme před vchodem do hotelu, ve Španělsku, (a tak trochu i v Německu) :D a najednou naši pozornost upoutá nápis "ZVONEK" na zvonku (ehm, kde jinde). No nic, třeba to byla náhoda, říkáme si. Avšak jsme vyvedené z omylu, když nastoupíme do výtahu a tam krásnou češtinou nápis: "Prosíme hosty aby dodržovaly noční klid a to v době od 00h do 6h." Ehm... tak že by znali Čechy...? (Příští den jsme se dozvěděly, že vysvětlení bylo nasnadě - recepční byla Češka. A nebylo nepříjemné moci se zeptat na milion věcí - česky! :D)

Chtěly jsme někam vyrazit večer, ale byly jsme natolik KO, že jsme s radostí zapluly do pelechů kolem půlnoci. Žádná divoká Mallorca party tedy neprobíhala, jen tak lehké courando, ale co, byl přeci čtvrtek, že jo... :D

Vážení přátelé, toť prozatím vše, pokračování příště <3

Bye Bye!