Zvláštní klid a loučení

2 dny do odjezdu
Normálně bych už plašila, nervózně pobíhala z místa na místo, hledala další či jiné věci k zabalení do kufru, a i když je to zvláštní, jsem nějak v klidu. Odjíždím za necelých 30 hodin, nemám pořádně sbaleno, byt není uklizen, ale já jsem v klidu. Ono se to nějak zvládne (kde sakra beru tu jistotu?). Nevím však jak velkou zásluhu na tom může mít včerejší Leaving party, jestli tento klid není jen převlečená kocovina :D Spíše bych řekla, že mi to ještě pořádně nedošlo. Že opravdu odletím na druhý konec Evropy.

Za posledních 10 dní proběhlo už několik loučení. 

Odjíždíme nejen my s Anet, ale také Adélka, naše kamarádka a spolužačka, a to se samozřejmě muselo náležitě zapít, co si budeme nalhávat :). Ve středu 30.1. jsme tomu tedy dali co proto. Vlastně, i když neplánovaně a nevědomky, jsme se loučili se spolužáky i my. Na naše oficiální loučení už se vyprdli z různých důvodů nedorazili, ale toto jsme si pořádně užili! To se musí nechat :)
Až na pár slziček na závěr jsme tuto Goodbye party pojali všichni sportovně a než abychom smutnili nad něčím co končí, tak jsme si užili, že jsme se dokázali sejít v takovém počtu, i když jsme každý z jiného města.

Následovalo loučení se širší rodinou a rady do života. Ano, slibuji, že si nepřivezu žádné dítě. Ani chorobu, nemoc a ani žádný vir. A jsem silně přesvědčena, že ani José s farmou, a ani Juan s hotelem na pláži, tam na mě zrovna nečekají :D Pardon holky, asi nebudou ani bratranci, a nejspíš ani víkendy u moře :D Ale kdo ví... :P

Obrovské loučení proběhlo včera, a rozhodně nejpočetnější. Dokonce si i myslím, že většina z Vás, co tento blog sledujete, jste byli přímými účastníky tohoto cirkusu :D
Leaving party, jak jsme tuto akci nazvaly, byla závěrečná party jak pro mě s Anet, tak i pro (dnes už bývalou) kolegyni a (stále) kamarádku Nelču. A když se teda loučit, tak ve velkém. Balónky, konfety, večeře, šampus, šampus, šampus... šampus. A myslím, že se nám to velice povedlo, netřeba se asi rozepisovat více, vždyť jste tam byli :D. Bylo to poměrné náročné, ale tolik známých a kamarádů jsem v jednom baru ještě neměla. Jedním slovem DĚKUJI!!!
Klidně bych i přidala nějaké fotky, ale žádné nemám, tak uvidíme, třeba se někdy někde nějaké vyrojí. A nebudou kruté = budou vhodné k publikování na blogu :D.

zdroj

Tak to bylo o loučení, pokud zítra neumřu z přepracování (hahaha), čeká Vás příspěvek o posledních přípravách, balení kufrů,  kontrole všeho možného i nemožného a možná už i nějakému stresu :)


BYE!